Den otevřených dveří na Základní škole Měšťanská

Jmenuji se Základní škola Měšťanská. V sobotu 19. prosince 2001 jsem se probudila do zimního sobotního dopoledne. Nebylo však obyčejné. Byl to den slavnostní - „Den mých otevřených dveří". Velmi jsem se na něj těšila, protože jsem očekávala nejen příchod čestných hostů, ale také mnoha rodičů, kteří jsou často mými bývalými žáky. Chtěla jsem ukázat svou nově zrekonstruovanou tvář a hlavně poděkovat všem, kteří se o ni zasloužili.

Těsně před jedenáctou hodinou to již ve vestibulu znělo jako v úle. Všichni pozvaní hosté se scházeli. Netrvalo dlouho a slavnostního zahájení oslavy mé nové podoby se ujal zástupce ředitele pan Radek Vecheta. Se zatajeným dechem jsem tiše poslouchala jména významných hostů. Byl zde první náměstek primátora města Brna pan Ing. Rostislav Slavotínek, ředitel stavební firmy IPS pan Ing. Jaroslav Stibůrek a jeho kolegové, členové Rady a Zastupitelstva města Brna, vedoucí odborů MMB, starostové blízkých městských částí a obcí, členové Rady a Zastupitelstva naší městské části v čele s panem starostou Janem Havlíkem a také současní ale i někteří bývalí učitelé a zaměstnanci školy. Těšilo mě, že jsem opět uviděla milou, laskavou a všemi oblíbenou svou bývalou učitelku paní Růženu Bártovou. Pan Vecheta také omluvil nepřítomnost nemocného ředitele školy pana Bohumila Jelínka a předal slovo řediteli IPS panu Ing. Stibůrkovi.

Po úvodních proslovech se všichni dočkali kulturního programu. Nejdříve vystoupily žákyně 5. až 9. ročníku pod vedením paní učitelky Evy Sýkorové, které zavzpomínaly na uplynulý rušný rok. Ve svém vystoupení plném krásných písní děvčata připomněla, že výuka v loňském roce nebyla právě jednoduchá, často byla doprovázena rachotem vrtaček, bušením kladiv a vůní nátěrů. Ale když se kolem sebe rozhlédnu, vidím, že celé úsilí bylo úspěšné. Po písních následovalo vystoupení tanečního klubu Kometa Brno pod vedením pana Ing. Petra Odstrčila, ve kterém jsme obdivovali taneční talent našich nejmenších žáků.

Slavnostní část skončila. Nyní nastala chvíle, na kterou jsem netrpělivě čekala. Všichni hosté mnou procházeli a pochvalně pokyvovali hlavami. Zejména zbudované třetí poschodí, v němž se nacházejí nové učebny, se všem moc líbilo. Byla jsem na sebe velmi pyšná. Ale můj den zdaleka nekončil. Postupně přicházeli občané z Tuřan, Holásek, Ivanovic i Dvorsk, kteří chtěli vidět mou proměnu. Nechyběla slova uznání a obdivu. Paní učitelka Karla Lysková navíc pro všechny příchozí připravila u klavíru improvizované hudební odpoledne, plné milých setkání bývalých žáků s touto mou skvělou učitelkou.

Za okny se začalo pomalu šeřit, blížila se šestnáctá hodina a já se pomalu se všemi loučila. Byla jsem velmi unavena, ale zároveň šťastna. V neděli jsem klidně odpočívala, abych v pondělí mohla přivítat své milé žáky. Začal totiž běžný pracovní den. Těm, kteří se nějakou měrou podíleli na mé velké proměně, děkuji a slibuji, že budu zase dlouho dobře sloužit.