DEN STÁTNOSTI

28.9. se celkem nedávno stal dalším státním svátkem. Poněkud paradoxně. Tradiční církevní svátek sv. Václava, je i přes svůj dnešní úřední název (DEN ČESKÉ STÁTNOSTI) stále veřejností chápán jako vzpomínka na našeho prastarého knížete. 

 Pokud se pokusíme hledat spojitost knížete Václava se státností zjistíme, že vyjma používání svatováclavské orlice coby zemského znaku a středověké představy sv. Václava jako zemského patrona, je nejdůležitějším pojítkem 28.září (byť datum je to smyšlené) a naší státnosti samotná vražda Václava družníky jeho bratra. Tímto činem, jakkoliv nám dnes třeba nepochopitelným, ujal se vlády Boleslav I. , který za svůj plodný život státnost dnes vzpomínanou vybudoval. Jistě že ona vražda byla nutnou podmínkou k tomu, aby se tak stalo a je velmi pravděpodobné, že slabou vládou Václavovou vznikla by situace podobná prostředí v Lužicích, pozvolna germanizovaných.  Nevím, zda zákonodárci mají takový smysl pro humor, nebo osvědčili tak zásadní neznalost našich dějin. 

Den státnosti měl by mít k sobě ještě přívlastek Boleslavův, abychom mylně spojením státního svátku s církevním nezačali zhoubně přemýšlet , že státností se rozumí a cesta k ní vede nešťastnou státní politikou Václavovou. Ostatně se tak již děje. Noviny jsou plné anket o sv. Václavovi, novináři pokud přímo státnost nezavrhují (asi nebožáci nevědí co je tím myšleno) ztotožňují její počátky s Václavem. Ačkoliv je den státnosti nejmladším naším svátkem, je to vpravdě svátek sahající až na samotný počátek a považuji jej osobně za nejvýznamnější náš státní svátek. Bohužel jak státní orgány, tak i samotní občané, kteří zřejmě plně nechápou jeho náplň zatím svátek doslova ignorující a to dokonce ještě více než ostatní státní svátky. 

Můžeme si o naší republice a jejích politicích myslet cokoliv. Pravdou zůstává, že státnost je dnes nenahraditelným prostředkem pro uplatňování široké škály potřeb jednotlivce i společnosti. Nezapomínejme, že politici se mění, ale stát zde přetrvává a jeho prostřednictvím se realizuje svrchovanost lidu a udržuje se i život národa. Den státnosti je tak vlastně dnem který má připomenout, že stát musí plnit některé důležité úkoly, které kdysi dávno (v našem případě již v 10 století) byly právě tím důvodem pro který vznikl. Pokud je stát plnit přestane, uvolní-li se přespříliš pouto mezi ním a národem jej tvořícím, pak zanikne jak stát tak i národ, pod vnějším tlakem. 

Jaroslav Janovec

Zdroj: http://www.volny.cz/sponh/CLANKY/den%20statnosti.htm