FOYER 2010

FOYER letos nabízí již třetí ročník netradiční přehlídky filmů s divadelní tematikou, tentokrát na téma divadelní vazby Polska a Čech.  Filmy je možné shlédnout v malém sále kina ART od pondělí  19. dubna do pátku 23. dubna vždy od 20:00 hodin.

V pondělí přehlídku zahájí dokument JERZY GROTOWSKI: ZKOUŠKA PORTRÉTU, který přiblíží největšího polského avantgardního režiséra a divadelníka, po něm bude následovat dokument o polském divadelním souboru GARDZIENICE.

Úterní večer pokračuje ve znamení dokumentu o TEATRU --SMEGO DNIA. Tento soubor, který vznikl v roce 1964 byl ovlivněn tvorbou Jerzyho Grotowského, v okruhu jejich zájmu je problematika současného světa a člověka a od 90. let se zaměřují na nový typ představení pod širým nebem určených mnohatisícovým davům. Druhým filmem večera bude filmové zpracování KARTOTÉKY v režii Konrada Swinarského.

Středa je věnována filmovému zpracování románu Thomase Bernharda VÁPENKA v režii Krystiana Lupy a dokumentu PROVINČNÍ HERCI režisérky Agnieszky Holland, který vypovídá o situaci herců na oblasti v 70. letech 20. stol.

Předposlední přehlídkový večer navazuje na ten předchozí dokumentem o režisérské osobnosti Krystiana Lupy LABYRINT KRIYSTIANA LUPY. Druhým filmem večera bude záznam inscenace DYBBUK v režii Krzystofa Warlikowského.

Páteční večer uzavře přehlídku WYZWOLENIE režiséra Konrada Swinarského a oceňovaný HAMLET Andrzeje Wajdy v hlavní roli s Teresou Budzisz-Krzyżanowskou z roku 1989.

Foyer je zejména v divadlech místem interakce mezi diváky, autory a dalšími účastníky. Název přehlídky přivádí diváka do prostředí očekávání věcí následujících a zároveň prostoru, kde se diskutuje o tom, co před chvílí proběhlo. Posuneme-li tento model komunikace do širší sociální úrovně, představuje prostor foyer ideální zázemí pro život otevřené občanské společnosti. Pro REPT o.s. je podpora takové společnosti jedním ze základních cílů a podle toho také přehlídku FOYER dramaturgicky směřuje.
 Trendem doby je propojování více či méně odlišných oborů  v nejširším slova smyslu. Tato tendence má za následek vznik nových interdisciplinárních odvětví, které umožňují nahlížet různé problémy z nových perspektiv. Komunikace odborníků různých disciplín a následná výměna nabytých poznatků a zkušeností rozšiřuje vědomosti a stává se inspirativním faktorem pro nové teorie.
 Myšlenka na založení tradice přehlídky filmů s divadelní tematikou vznikla z potřeby rozvíjet brněnskou kulturu prostřednictvím propojení několika rozdílných subjektů. V dialogu napříč sociálním a profesním spektrem vyšlo najevo, že tato potřeba je obecně sdílena. Diskuse posledních několika let tedy vedly občanské sdružení REPT k iniciování propojení Kina Art, DIFA JAMU, kabinetu Divadelních studií na FF MU v Brně - výsledkem spolupráce je existence přehlídky FOYER. 
 Před každým promítáním budou diváci s jednotlivými tématy obeznámeni prostřednictvím krátkého lektorského úvodu od renomovaného odborníka.
 Hlavní  předností projektu je bezplatné zprostředkování snímků vysoké umělecké kvality veřejnosti, obyvatelům města, čímž významně přispívá k bohatému a pestrému kulturnímu dění ve městě Brně.
 
Dramaturgie přehlídky FOYER:
 Přehlídka FOYER je zaměřena na mimoškolní vzdělávání studentů  zejména vysokých uměleckých škol a prohlubování kulturního povědomí u odborné i širší veřejnosti. Cílem je postihnout historický vývoj napříč druhy a žánry i jednotlivými evropskými státy. 
 Proto je přehlídka orientována na vazby českého divadelního umění k ostatním evropským zemím. Pro každý ročník je zvolen příslušný zahraniční stát, jehož divadelní umění zasáhlo a ovlivnilo vývoj divadelnictví v Čechách. Paměť divadla byla zachována v řadě dokumentů, filmů a obrazových materiálů, které mnohdy ještě nebyly veřejně prezentovány. Často jsou pouze uloženy v archivech, nezpracovány, a přitom vypovídají zajímavým způsobem o existenci konkrétního díla či jeho vzniku, žánru, osobnosti, anebo určitého kulturního fenoménu. 
 
Dramaturgie FOYER 2010 :
 Stejně  jako v minulém tak i v letošním ročníku bude pozornost zaměřena k propojování různých žánrů a k prezentaci dosud u nás nedostupných filmových záznamů během pěti promítacích večerů.
 Dramaturgický  důraz bychom pro letošní ročník rádi položili na česko-polské kulturní vazby se zvláštním zřetelem k vazbám divadelním a filmovým.
 Vzájemné  česko-polské styky v oblasti filmu tvoří dnes rozsáhlou kapitolu v dějinách jak české, tak polské kinematografie. Od roku 1933, kdy vznikla první společná produkce -- snímek Dvanáct křeselrežisérů Martina Friče a Michała Waszyńského, až do současnosti, vzniká celá řada společných projektů a obě kinematografie udržují neustálý kontakt. Česko-polské vztahy v poslední době zaznamenávají jedno ze svých nejplodnějších období. 
Obě země  v současné době zvládly nelehké období transformace a řadí se mezi úspěšně se rozvíjející země Evropy.
 
V oblasti divadla se intenzivní spolupráce a vzájemné  ovlivnění začíná nejvíce projevovat v šedesátých letech 20. století. Tehdy v celosvětové vlně obrovské naděje na svobodu, mír a celkového vzepjetí i angažování mládeže začaly dozrávat osobnosti a soubory, které se o slovo začaly důrazně hlásit již na sklonku 50. let. Klíčové roky formování nové epochy je rok 1958 a 1959. Zatímco v roce 1959 na scéně Národního divadla v Praze bloudil Karel Höger v plátěných kulisách, dramaturg Karel Kraus s režisérem Otomarem Krejčou zakládali své Divadlo za branou. A v hojné míře vznikala další divadla tzv. malých forem; Semafor, Rokoko, Divadlo Na zábradlí, v šedesátých letech pak Studio Y či Husa na Provázku.
 Po stránce umělecké šlo o soubory programově koncepční, osobně zaujaté, usilující cestami autorského divadla a týmové práce o autentizaci a personalizaci divadla, o novátorství a inscenační experimentaci. V Polsku se o slovo přihlásili, Tadeusz Kantor či Jerzy Grotowski, kteří svými inscenacemi výrazně ovlivnili i divadelní a kulturní dění v Československu a Evropě. 
Český a polský hlas je v debatách o zásadních otázkách mezinárodní a evropské politiky slyšet a pozitivní je to, že v posledním období existuje viditelná snaha o společný postup a vzájemnou podporu.
 
Obě země -- se svou historickou zkušeností  boje za zachování suverenity a národní identity, se svou zkušeností s důsledky potlačování svobody ve jménu údajně vyšších cílů, se svou zkušeností s životem v zemi podřízené cizím zájmům -- mají dnešní Evropě co říci. Jsme povinni bránit vývoji, který by hrozil opakováním některých nešťastných aspektů naší historie. Tomuto sdělení o vzájemné kulturní a historické propojenosti poslouží nejlépe divadelní a filmová paměť, tak, jak se zachovala na celuloidových pásech. 
 Těmto oblastem společného propojení česko-polských divadelně-filmových vazeb bychom rádi věnovali naši přehlídku.