Historie obce Tuřany

Vesnice byla osídlena odedávna, její existence je poprvé písemně doložena v roce 1208, když ves vyměnil olomoucký biskup Robert s Orfanem synem Gothardovým. V té době zde stál kostel, fara a škola. Za biskupa Bruna ze Schauenburka (1245-1281) při organizaci lenního zřízení byla značná část vsi proměněna v biskupská léna. Jejich existenci dokládá k roku 1292 existence biskupského notáře Jindřicha z Tuřan. V letech 1280 – 1290 byla zhotovena soška Madony, která dala vzniknout tuřanské poutní tradici.

Ve 14.století se připomínají leníci - např. Pešek Šancl z Tuřan, Beneš z Tuřan, Ješek z Tuřan, Bohuněk z Tuřan a jeho synové Petr a Jan. Tato malá léna se trvale neudržela a řada jejich vlastníků postupně skončila mezi poddanými sedláky.

Roku 1388 zastavil biskup Mikuláš některé statky, mezi nimi i modřické zboří včetně Tuřan, moravskému markraběti Joštovi. Roku 1403 tuto zástavu držel Heralt z Kunštátu a v letech 1411-1418 Mikuláš z Mochova. Biskup Tas z Boskovic potom roku 1465 pronajal Tuřany, Holásky, Chrlice, Modřice, Šlapanice, Újezd a statky probošta u sv. Petra (Přízřenice a Cejl) Matěji Rajsnarovi.

Historické členění obce

Během vývoje a za složitých majetko-právních vztahů, kdy většina obce patřila subjektům katolické církve, se obec, jak ji známe dnes, dělila na tři díly:

I.díl - biskupský

V polovině 15. století drobná tuřanská léna většinou zanikla a podstatná část vesnice se stala biskupským menzálním statkem, jemuž dal biskup Stanislav Thurzo v roce 1520 odúmrť. Tento největší – biskupský – I.díl Tuřan patřil k chrlickému panství, kde poddaní vykonávali své robotní povinnosti. Tuřanský I.díl tvořil samostatnou obec v čele s rychtářem a konšely, která užívala v polovině 18. století pečeť se znamením dvou radlic a kosíře a nápisem Sigil des Dorf Duras (Pečeť vesnice Tuřan). Roku 1783 byly robotní povinnosti z převážné části přeměněny na roční plat.

II.díl - františkánský

Alžběta Pergarová z Pergu odkázala roku 1627 své tuřanské léno s povolením kardinála Františka z Dietrichštejna brněnskému klášteru františkánek u sv. Josefa. Z tohoto půllánu se dvorem klášter zřídil samostatný statek. Od té doby byly Tuřany rozděleny na dva díly, podléhající různým vrchnostem.

Roku 1642, při vpádu švédské armády, odnesl tehdejší kanovník tuřanský Matěj Petráš sošku Madony do Františkánského kláštera v Brně. Abatyše Barbora Rotbacherová (1560-1648, od roku 1623 abatyší kláštera), pak sošku přenesla při útěku před obléháním do Vídeňského nového města. Odtud zpět (již po smrti Barbory Rotbacherové) v roce 1648 přenesena do Brna, aby byla 22.března 1649 slavnostně navrácena do Tuřan.

Tuřanský II.díl v držení františkánek byl velmi citelně postižen třicetiletou válkou. Poddaní platili úrok olomouckému biskupovi jako lennímu držiteli, klášteru byli povinováni dodávkami hus a slepic a robotou. Po zrušení kláštera roku 1782 byl zdejší vrchnostenský dvůr rozdělen mezi zdejší osadníky a příslušný díl Tuřan byl připojen k panství Zábrdovice, potom byl však oddělen, roku 1825 prodán a přidělen k panství Sokolnice. Také tento díl tvořil samostatnou obec s pečetí s obrazem Panny Marie se žezlem a se štítkem s hroznem a kosířem, doplněnou nápisem „Sigil d. Gemein Tures zu S. Joseph" (Pečeť obce Tuřan sv. Josefa). Tento díl Tuřan tvořila pozdější čp. 8-10, 12-20, 25. 26. 47, 51. 52. III.

III.díl – jezuitský

Třetí díl Tuřan vznikl roku 1666, kdy olomoucký biskup Karel z Lichtenštejn-Kastelkormu daroval brněnským jezuitům patronátní právo farního kostela v Tuřanech (potvrzené roku 1667 císařem Leopoldem I.) i s kostelem Panny Marie s ambitem, farou s polnostmi. Tento nový samostatný statek jezuité připojili ke svému řečkovickému panství. Jezuité měli pro budoucí vývoj Tuřan velký význam – obnovili poutní tradici (v roce 1688 stanovil olomoucký biskup sled poutí do Tuřan), se kterou se dostavilo i celkové hospodářské oživení – již v roce 1674 zde postavili hospodu, 1676 začala výstavba jezuitské rezidence. Po zrušení řádu roku 1773 jej převzal studijní fond a roku 1826 byl tento díl vsi spolu s řečkovickým panstvím prodán do soukromých rukou a v bývalé jezuitské rezidenci byl zřízen lihovar.

Tuřany po roce 1848

Po roce 1848 se všechny tři díly spojily v jedinou obec Tuřany, která byla roku 1919 připojena k Brnu. V té době již měla zčásti průmyslový charakter. Lihovar s drožďárnou a továrna na kávové výrobky byly založeny roku 1852, ale ještě v 19. století zanikly. Přetrval jen mlýn (1851) a nově se rozvíjela výroba cementového zboží, lihovin, mlýnských kamenů a pleteného zboží (1911).

V roce 1927 dokončena stavba Husův sbor a Sokolovna (podle návrhů architekta Jaroslava Kincla). V roce 1930 byly poprvé ulicím úředně přiděleny názvy. V roce 1931 dokončen rodinný dům s obchodem podle návrhu architekta Bedřicha Rozehnala. Od roku 1949 obec spojena s Brnem MHD (trolejbusová linka 23 Komárov – Tuřany), od roku 1958 civilní provoz na letišti Tuřany..