210 LET STARÝ OMYL BRNĚNSKÉ IVANOVICE ANEB NENOVICE

Občas se někdo pozastaví nad tím, když místní občané mluví o Nenovicích a mají na mysli Brněnské Ivanovice. A pozastaví se zcela oprávněně, neboť na první pohled jsou oba názvy zcela odlišné a nijak spolu nesouvisí. Pokusme se tedy vysvětlit, proč k této nesrovnalosti vlastně došlo.

Brněnské Ivanovice je jedna ze čtyř historických obcí, které po roce 1990 vytvořily dnešní městskou část Brno – Tuřany. Tato obec byla v majetku velehradského kláštera již od jeho založení v letech 1204 až 1205. V dochované listině ze srpna 1220 se uvádí jako majetek velehradského kláštera 18 vesnic na jižní Moravě a mezi nimi i Velenovice (Welenowicz). Obec tohoto názvu většina historiků ztotožňuje s nynějšími Brněnskými Ivanovicemi. O osm let později, v roce 1228, jsou uváděny hned tři podoby názvu této vesnice: Zwenowicz, Cwenowicz a Lwenowicz.

V roce 1261 nacházíme v Kodexu velehradském název Nenewicz a tvar tohoto názvu se v průběhu staletí již významově neměnil, pouze se psal s nepatrnými odchylkami: Nenabicz i Nenawicz (1346), Nenewycz (1351), Nenovice (1408), Nenowicz (1424), Nenowicze (1533), Nenowitz (1673) a tak dále.

Až přišel osudový rok 1793, kdy moravský topograf Franz Josef Schwoy (1742-1805) ve druhém díle své Topographie vom Markgrafthum Mähren uvedl u německého názvu Nenowitz moravský název Wewanowice, místo správného Nenowice. A zde se stal onen prvotní omyl, neboť název Wewanovice tehdy náležel vesnici Ivanovice, která se nacházela nedaleko Řečkovic. Samozřejmě i velmi uznávaný topograf, jakým Schwoy bezesporu byl, se může zmýlit. Co je však na celé záležitosti překvapující, že ani jeden z následujících odborníků – topografů, historiků a onomastiků (zabývajících se původem, vývojem, systémem a rozšířením vlastních jmen) - tento evidentní Schwoyův omyl nenapravil.

Ať již to byl Antonín Boček (ve stručném výkladu moravské topografie Marginalien zu Schwoys Topographie), nebo Gregor Wolny (ve svém díle Die Markgrafschaft Mähren z roku 1837, kde onen nešťastný název Wewanovice je korigován na Weywanowice), či František Antonín Slavík (ve známé Vlastivědě Moravské z roku 1897, kde výslovně uvádí: ,,Ivanovice, jinak Vejvanovice, chybně Nenovice (!) z německého Nenowitz“). Ani kolektivu autorů ve druhém díle Dějiny města Brna z roku 1973 se nepodařilo tento evidentní omyl uvést na pravou míru a navíc je zde Brněnským Ivanovicím připisována obecní pečeť s vyobrazením koně. Avšak i tato pečeť bezpečně náleží oněm Ivanovicím nedaleko Řečkovic.

Nutno však poznamenat, že tento omyl ještě v průběhu 19. století nepůsobil příliš osudově. Jednak německé části obyvatel se ,,problém Vejvanovice - Ivanovice“ netýkal a také značná část českého obyvatelstva používala původní název Nenovice, jak o tom svědčí česky psané adresy, záznamy v majetkových dokladech nebo matrikách.

Celá patálie mohla být napravena již v roce 1919 při vytváření Velkého Brna. Tehdy na základě zákona č. 213/1919 Sb. ze 16. dubna 1919 o sloučení sousedních obcí s Brnem, bylo k městu připojeno 23 obcí, mezi nimiž byla i obec s oficiálním názvem Nennowitz – Vejvanovice. Přestože se poněkud hovorový název Vejvanovice nezdál tehdejšímu ministerstvu vnitra ČSR, místopisná komise při Zemském úřadu v Brně tvrdošíjně obhajovala tento nesmyslný název. A tak se stalo, že název Nenovice, který německý nebyl, ale byl správný, byl zavrhnut a přednost dostal název Vejvanovice, který sice český byl, ale s touto obcí, kromě mylného přiřazení, neměl nic společného. Uzákoněný omyl se záhy začal promítat do všech oblastí života.

Přesně 24. února 1924 bez bližšího zdůvodnění byly Vejvanovice oficiálně přejmenovány na Ivanovice. A protože ve stejném roce změnily název na Ivanovice i Evanovice, které se nacházely u Řečkovic, byl zmatek na světě. Od matoucích a neúplných údajů v místopisné literatuře až po velký počet bloudících poštovních zásilek.

Proto dochází u našich Ivanovic již v roce 1929 ke změně názvu na Brněnské Ivanovice a původním Evanovicím u Řečkovic byl ponechán název Ivanovice u Brna jak uvádí Místopisný slovník Československé republiky od Břetislava Chromce z roku 1929. Dodejme jen, že tato obec, dnes samostatná městská část Brno – Ivanovice, je poprvé připomínána v roce 1358 a její nejstarší dochovaný tvar názvu obce zní Eyvanicz. Právě z tohoto názvu byl převzat název osudného novotvaru Vejvanovice.

Řada obyvatel Brněnských Ivanovic se tedy po právu cítí být i dnes obyvateli Nenovic, neboť tento název obce i katastrálního území je nejen historicky správný, ale jeho česky psanou podobu lze najít již v době předhusitské. Navíc je to název jedinečný, nezavádějící, kratší a pěkně znějící.

Bylo by tedy správné vrátit Brněnským Ivanovicím původní název Nenovice a Ivanovicím u Řečkovic jejich jméno ponechat, aby bylo domácím i přespolním provždy jasné, kde jsou v Brně Nenovice a kde Ivanovice. Jenže to není tak snadné a zřejmě to nelze udělat vůbec. O změně názvu obce i jejího katastrálního území může rozhodnout pouze ministerstvo vnitra ČR například na základě výsledku místního referenda. Poté by následovaly změny v katastrálních názvech, veškerých úředních dokumentech, majetkových dokladech, matrikách, adresářích a v celé řadě dalších důležitých dokladech a seznamech. Uvážíme-li finanční náklady celé změny a skutečnost, že tento název až tak moc ,,nebolí“, dojdeme k závěru, že provedení změny je prakticky nemožné a nezůstane nám nic jiného, než s tímto omylem žít nadále.

Je však užitečné o tom vědět, neboť s těmito názvy se setkáváme například v historické literatuře nebo v archivních materiálech a měli bychom je umět bezpečně identifikovat a správně přiřadit. A název Nenovice používejme alespoň v mluvené podobě a předávejme tak povědomí o tomto názvu dalším generacím.

Napsal Ing. Miroslav Kopecký