Josef Viktor Widmann

160. výročí narození Josefa Viktora Widmanna,

slavného nenovického rodáka

Dne 20. února uplyne 160 let od narození Josefa Viktora Widmanna – novináře, básníka a spisovatele světového významu. I když téměř celý svůj život žil a působil ve Švýcarsku, připomeňme si tohoto rodáka z Brněnských Ivanovic (dříve Nenovice), zejména jeho původ, život a dílo.

Jeho otec Josef Otto Widmann se narodil v roce 1816 ve Vídni. Vstoupil do cisterciáckého kláštera v Heiligenkreuzu a po teologických studiích vyučoval v klášteře dogmatiku a církevní dějiny. Ovlivněn protestantskými myšlenkami přijal rozhodnutí vystoupit z katolického kláštera. Jeho rozhodnutí umocnilo seznámení s Karolínou Wimmerovou, dcerou vídeňského knihkupce. Na jaře 1841 uzavírají spolu tajný sňatek. Josef Otto zůstal v klášteře v Heiligenkreuzu a Karolína odešla do moravských Nenovic. Zde našla svůj přechodný domov u rodiny Čaderské, která vlastnila zdejší statek.

A právě zde, v budově náležející ke statku, spatřil světlo světa Josef Viktor Widmann. Narodil se v neděli 20. února 1842, o dva dny později byl pokřtěn a začal prožívat v poklidných Nenovicích první měsíce svého života. Do matriky římskokatolické fary v Tuřanech byla zapsána pouze jeho matka a kmotři, protože jeho otec byl stále členem konventu v Heiligenkreuzu. Klášter opustil v říjnu 1842 a zanedlouho odešla mladá rodina do Švýcarska.

V prosinci 1842 přestoupil Widmannův otec k protestantismu a stal se občanem starobylého Augstu v kantonu Basilej venkov. Oficiální sňatek s Karolínou Wimmerovou uzavřel 6. Dubna 1843 v nedaleké obci Pratteln a na základě toho byl koncem roku 1845 do matriky v Tuřanech dopsán Widmannův otec a malý Joseph Victor prohlášen za manželské dítě. V letech 1843-1844 J.O.Widmann vystudoval protestantskou teologii v Heidelberku. V roce 1845 byl zvolen církevní obcí Liestal za jejího duchovního a v tomto správním středisku kantonu Basilej venkov pak působil jako farář téměř 30 let.

Od tří let vyrůstal malý Josef v malebném Liestalu v prostředí protestantské fary. Chodil do školy a v rámci domácího vyučování ho vzdělávali oba rodiče. Otec latině a řečtině, matka hře na klavír. Během dospívání měl k dispozici domácí knihovnu obsahující to nejlepší, co daly evropské humanitní vědy i krásná literatura. Mladý Widmann studoval na učitelském ústavu – pedagogiu v Basileji. Byl také žákem profesorů místní univerzity, jakými byli germanista a lyrický básník Wilhelm Wackernagel a uznávaný historik Jacob Christoph Buckhard.

Od roku 1861 studoval Widmann protestantskou teologii v Basileji, Heidelberku a Jeně. Na dvou posledně jmenovaných univerzitách studoval souběžně filozofii a filologii. Ve třiadvaceti (1865) zakončil teologická studia státní zkouškou v Basileji, oženil se a poté působil jako varhaník a hudební ředitel v Liestalu. V letech 1866 až 1868 vypomáhal jako kazatel ve Frauenfeldu v kantonu Thurgau.

V rozhodující fázi svého života dal přednost světské dráze před duchovní. Už ve svých šestadvaceti letech (1868) se stal zástupcem ředitele a později ředitelem dívčí školy v Bernu, kde vyučoval také literaturu, poetiku a hudební teorii. Jeho pedagogické úspěchy mu přinesly mezinárodní uznání.

Díky svému univerzálnímu talentu proslul Josef Viktor Widmann také jako dramatik a básník. Dráhu literáta započal v roce 1864 dramatickou pohádkou Der geraubte Schleier. Divadelní scény uváděly jeho četná dramata jako Iphigenie in Delphi (1865) nebo Konigin des Ostens (1880). Widmannovy básně vypovídají o jeho hluboce poeticky založené povaze. Používal také pseudonym Messer Ludovico Ariosto Helvetico. Proslul i jako skladatel libret. Známé je jeho libreto k opeře Zkrocení zlé ženy od Hermanna Gotze a Oratorium Friedricha Hegara na Widmannovy texty.

Jako výraz uznání jeho tvůrčí činnosti mu v roce 1880 udělila Univerzita v Bernu čestný doktorát. A když ve stejném roce na nátlak pietistických kruhů opustil místo ředitele dívčí školy, přijal nabídnuté místo literárního redaktora a fejetonisty v bernských novinách Der Bund. V této redakci pracoval třicet let a jako vynikající novinář a kritik společenských neduhů se proslavil nejen ve Švýcarsku, ale v celé německy mluvící Evropě, včetně „německy mluvícího ostrova brněnského".

Přestože byl Widmann značně vytížen žurnalistikou (vedle fejetonů vypracovává 300 až 500 recenzí ročně), psal povídky, novely a romány např. Die Patrizierin (1888). Tato epická díla mají společný fejetonisticky vyprávěcí tón a poskytují kromě jiného i zajímavý a hodnotný popis přírodních a kulturních památek. Soubor jeho povídek vyšel knižně v roce 1913 pro školní potřeby tehdejší Rakousko-Uherské monarchie. Widmann také napsal řadu zajímavých cestopisných reportáží. Procestoval nejen Švýcarsko, ale i Itálii a některé cesty podnikl s hudebním skladatelem Johannesem Brahmsem.

Vrcholem jeho tvorby jsou pozdní a současně nejvýznamnější díla Maikofer-Komedie (1897) a Der Heilige und die Tiere (1905). V těchto dramatických básních se spojuje panteistické cítění s vroucí láskou k přírodě.

Dodnes Widmann udivuje šíří svého díla. Zanechal po sobě texty básnické, prozaické, esejistické a dramatické, celkem na padesát titulů. Podporoval začínající švýcarské spisovatele, jakými byli Robert Walser nebo Carl Spitteler, pozdější nositel Nobelovy ceny za literatur.

Josef Viktor Widmann zemřel 8. Listopadu 1911 v Bernu ve věku nedovršených sedmdesáti let. V roce 1912 byla na jeho rodném domě v Nenovicích odhalena pamětní deska. Dům má dnes číslo popisné 272 (původně 22) a vcházíme-li do areálu zámečku, tedy bývalého hospodářského dvora ze Saidovy ulice č. 5, je to budova nalevo, kterou v letech 1980 až 1984 opravily Zemědělské stavby Brno. Desku zde bohužel už nenajdeme a není jisté, zda se vůbec dochovala. Otázkou zůstává, je-li někomu znám osud této nezvěstné desky. Po Widmannovi byla v letech 1932 až 1946 pojmenována ulice na pomezí Brněnských Ivanovic a Tuřan (dnes Zezulova).

V roce 1992 byla uspořádána v Zemské knihovně v Bernu výstava u příležitosti 150. Výročí Widmannova narození. Na výstavě, kterou připravil Švýcarský literární archiv, bylo možné spatřit také dokumenty z básníkovy pozůstalosti. Současně byla vydána kniha s jeho vybranými fejetony Ein Journalist aus Temperament od autorů Elsbeth Pulverové a Rudolfa Kasera. První výběr Widmannových fejetonů vydal v roce 1913 jeho syn a redaktor Dr. Max Widmann.

Vedle možnosti znovuodhalení pamětní desky na rodném domě v Brněnských Ivanovicích s případnou expozicí historie zámečku, se nabízí další možnost, jak uctít památku a odkaz proslulého rodáka. Jsou to oficiální internetové stránky brněnského magistrátu, který má na svém serveru (www.brno.cz) odkaz na slavné osobnosti. Tato původně skromná prezentace je průběžně rozšiřována a lze si jen přát, aby Widmann zde byl uveden také. A my, obyvatelé Městské části Brno Tuřany, máme přece jen o důvod víc, aby Josef Viktor Widmann zůstal v naší trvalé a hrdé vzpomínce.