Kostel Panny Marie v trní

Kostel Panny Marie v trní

Areál tuřanského kostela prošel velmi složitým vývojem, který není v dosavadní literatuře uspokojivě zpracován. Původně zde stával kostel Panny Marie - románský, doložený poprvé nepřímo v letech 1275 a 1278.

Stál na starém hřbitově, mezi dnešním kostelem a jezuitskému rezidencí, na místě novobarokní kaple Zjevení Panny Marie v trní z roku 1901. S podporou papeže Julia II. byl kostel rok 1510 opraven. Roku 1610 byl za přispění kardinála Františka z Dietrichštejna obnoven a rozšířen. Za švédského vpádu sloužil jako konírny, obnoven byl v roce 1649. Kromě farní funkce sloužil též jako poutní. O tuřanském poutním kostele psal již Bohuslav Balbín roku 1658. Vyobrazení, připojené k tomuto spisu, zachycuje areál ohrazený vysokou zdí. V jeho středu stál poměrně velký kostel s průčelní věží. Pokud lze posuzovat z poněkud neumělé rytiny, měl kostel již v té době raně barokní podobu. V okruhu kolem kostela stálo několik (zachyceny jsou čtyři) hranolových kaplí se stanovými střechami s lucernami. Poutě do Tuřan se konaly nejen z okolí Brna, ale i zdaleka, též z uherského Slovenska. Kolem kostela vznikl patrně ve 2.polovině 17. století čtyřkřídlý obdélný ambit se čtveřicí kaplí v nárožích. Zvon, který visíval v západní průčelní věži, byl ulit roku 1484. V letech 1693-1698 postavil Jan Křtitel Erna severně od starého kostela a ambitu raně barokní kapli sv. Anny, sloužící jezuitské rezidenci. Pod kaplí byla zřízena hrobka, v níž jsou snad pohřbeni někteří jezuité, kteří zde vedli duchovní správu v letech 1666-1773. Také tato kaple je - stejně jako starší kostel - zakreslena ještě na I.vojenském mapování, ve srovnání se starým kostelem jako drobnější bezvěžová stavba s výrazným západním štítem.

Mnohem výstižnější je však zobrazení obou kostelů, jezuitské rezidence a dalších drobnějších staveb na vedutě F.M.Wernera někdy z poloviny 18. století, zachycující celý areál v jeho vrcholné podobě. Barokní areál disponoval vedle kostelní věže ještě třemi věžemi v západní frontě celého komplexu, tvořené vysokou zdí se vstupními branami. Hranolové věže stály v severozápadním a jihozápadním nároží komplexu a rovněž mezi oběma kostely. K zásadní změně došlo roku 1804, kdy byl starý kostel zbořen a na takto získanou ploch se rozšířil hřbitov. Současně byla v letech 1804-1806 kaple sv. Anny zvětšena stavitelem M.Kmentem ml.podle projektu vypracovaného v provinčním stavebním ředitelství v Brně, plán signoval Karl von Jacobi. Loď byla prodloužena k východu na dvojnásobek původní délky a doplněna hudební kruchtou, byl postaven presbytář a sakristie. Nové části kostela se přizpůsobily raně baroknímu tvarosloví původní stavby. Ze zbořeného farního kostela byla na takto vzniklý nový farní a poutní kostel přenesena farní správa a svatoanenské patrocinium bylo změněno na mariánské (Zvěstování Panny Marie). Při likvidaci starého kostela byl vyjma východní strany zbořen také ambit. Nejstarší katastrální mapa z roku 1825 zachycuje situaci již po popsaných změnách. Dvě nárožní kaple, které přetrvaly jako součást východního křídla ambitu, byly roku 1831 zrušeny a změněny na skladiště, ve zbytku ambitu byly upraveny byty pro kostelníky, za obcí byl zřízen nový hřbitov. Jižně od průčelí barokního kostela je zakreslena hranolová stavba, kterou leze ztotožnit se třetí z výše uvedených věží. V severním nároží kostelního areálu, na místě dnešní šestiboké mariánské kaple, tehdy ještě existovala severozápadní nárožní věž. Podle literatury byla roku 1819 při kostele postavena zvonice, snad jen provizorního charakteru. Na plánu z roku 1825 ji nelze identifikovat (pokud nevznikla na místě některé z věží). K poslední zásadní proměně tuřanského kostelního areálu došlo koncem 80. let 19. století. V letech 1888-1891, za faráře Jana Špirka, byly upraveny fasády kostela a po bocích průčelí byly postaveny dvě vysoké věže (zvonice), spojené s kostelem arkádou a otevřenou sloupovou galerií, v jižní věži byl zavěšen zmíněný starý zvon z roku 1484. V souvislosti s tím byla roku 1888 zbořena zvonice z roku 1819. V rámci této stavební aktivity byla v severním nároží areálu postavena šestiboká kaple Panny Marie, překvapující svým raně barokním tvaroslovím, které ostatně charakterizuje přestavbu celého areálu v této době. Totéž platí o poslední nové stavbě, kapli Zjevení Panny Marie v trní s výrazným pseudo raně barokním štítovým průčelím inspirovaným průčelí kostela, která byla až roku 101 postavena jižně od kostela, zhruba v místě presbytáře zbořeného starého kostela. Před kostelem stojí kříž z roku 1811 a socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1728, která dříve stávala na mostě u pozdější školy. Mariánské sousoší v Hanácké ulici je dílem Jana Kašpara Proebstla z doby po roce 1690. Na novém hřbitově při Pratecké ulici byla postavena pseudoslohová kaple Vzkříšení Páně na památku odvrácení moru.

 Legenda

Mariánská tradice spojená s tuřanským kostelem je zdá se nejstarší žijící svého druhu  na Moravě. Hlavním pilířem tuřanského mariánského kultu je legenda "O nalezení Matky Boží". 

Roku 1050 se vracel rolník Horák z Chrlic z polních prací lesem kde dnes stojí Tuřany a cestou zpozoroval neobvyklý jev - z křoví planých růží jež míjel vycházela silná záře. V trní objevil sošku Panny Marie s Ježíškem,
Konstantinem a Metodějem na Velehrad přinesenou, neporu-šenou, tak jak ji zde ukryli věřící, prchající z Velehradu k Brnu při vpádu Maďarů.

Horák odnesl sošku domů ve víře, že jeho rodině požehnání přinese, soška se však sama v noci přemístila na původní místo. Toto se opakovalo několikrát, z čehož Horák i sousedé vytušili přání Panny Marie, míti na tomto místě kostel vystavěný. Chrličtí tedy vystavěli kostel, čímž dali též vzniknout Tuřanům.

S legendou o vzniku tuřanského kostela je pak spojeno přemnoho dalších legendárních skutků - zázraků, popisujících silnou moc Panny Marie a její ochotu pomáhat trpícím. 

Zvláštní kapitolou jsou pak divy, kterými Panna Marie chránila svůj kostel a své věřící, tak když švédští vojáci přišli v roce 1642 kostel rabovat, způsobila že věřící uvnitř nespatřili a navíc pocítíc hrůzu museli z kostela uprchnouti.

Související dokumenty:
Výročí 180 let narození Jana Evangelisty Špirka

satelitní snímek