Proslov u příležitosti otevření „Napoleonových schodů“

Vážení hosté, milí spoluobčané,

bitva u Slavkova, jejíž 200. výročí si v těchto dnech připomínáme, byla nejen jedním z mezníků napoleonských válek, ale rovněž hluboce zasáhla do osudů milionů lidí ve značné části Evropy včetně obcí, které již 15 let tvoří městskou část Brno-Tuřany. Dovolte mi proto, abych u příležitosti 200. výročí bitvy u Slavkova pronesla krátké zamyšlení.

Když se 22. srpna 1804 v bývalé jezuitské rezidenci v Tuřanech setkali významný vojevůdce v napoleonských válkách arcivévoda Karel, arcivévoda Ludvík a vévoda sasko-těšínský Albert, nikdo z místních obyvatel netušil, co bude následovat. Když však v polovině listopadu 1805 procházely ruské jednotky od Pohořelic přes Chrlice a Tuřany do Šlapanic, a po císařské silnici dále k  Olomouci, bylo zřejmé, že válečné události se přiblížily. Ruská armáda ustupovala pod tlakem francouzských vojsk až z Horních Rakous, od města Braunau am Inn.

Rakouské vojsko opustilo Brno ráno 19. listopadu a již odpoledne vcházely do města francouzské jednotky maršála Murata. Část této armády se utábořila u Tuřanského lesa, tedy v místech několik set metrů vzdálených odtud. Napoleon přijel do Brna v čele hlavní armády 20. listopadu, ubytoval se v Místodržitelském paláci na dnešním Moravském náměstí a nařídil opravit a doplnit opevnění městských hradeb i Špilberku, protože předpokládal těžké boje.

V předvečer bitvy byla vojenská situace pro Francouze nepříznivá, neboť ke Slavkovu se stahovaly ruské zálohy a rakouské jednotky pod vedením arcivévody Karla měly být odvolány z italské fronty, aby posílily spojeneckou armádu. Šedesátiletý generál Kutuzov, vrchní velitel spojeneckých rusko-rakouských vojsk, trval na tom, aby se s bitvou počkalo, až dorazí posily a spojí se s hlavními silami. Tento logický záměr však nebyl vyslyšen, neboť ruský car Alexandr, podporovaný svým bratrem Konstantinem i mladými generály, toužil po okamžitém vítězství.

Do osudové bitvy scházelo několik dní. Napoleon prozkoumal na koni i pěšky celé bojiště tak dokonale, že jeho oblíbenec generál Savary mohl prohlásit, že — „znal předpolí Slavkova stejně dobře jako pařížské okolí“. Francouzský císař také několikrát přijel z Brna do bezprostředního okolí bitvy právě přes Nenovice a Tuřany. Kráčel po tomto schodišti, které tvoří nádherný architektonický doplněk kaple Panny Marie z roku 1730 a kterým se dodnes říká „Napoleonovy schody“.

Když francouzský císař vystoupil po schodech nahoru, otevřely se před ním „Tuřanské roviny“, na kterých pořádal přehlídky svých pluků a plně se soustředil na scénář svého velkého vítězství. Nahrávala mu přitom netrpělivost a ctižádost ruského cara, kterého nepřímo donutil řadou předem promyšlených diplomatických tahů přijmout boj ještě předtím, než došlo k úplnému spojení spojeneckých armád se zálohami.

Bitva u Slavkova se odehrála v pondělí 2. prosince 1805. Proti 75 tisícové francouzské armádě postavili spojenci 91 000 mužů a převahu měli i v dělech. Napoleon dokonale využil zdejšího terénu k mistrnému vítězství, na které byl hrdý po zbytek svého života. Ztráty spojenců činily 15 000 mrtvých, přes 12 000 raněných a dalších 30 000 zajatců včetně 20 generálů. Francouzské ztráty byly asi poloviční. Bitvy se zúčastnilo také několik mužů z tuřanské farnosti, kteří právě sloužili v rakouské armádě.

Po bitvě se prostor mezi Slavkovem a Brnem proměnil v jeden velký lazaret obou válčících stran. Také v Nenovicích leželi zranění francouzští vojáci téměř ve všech domech a hospodářských budovách, kde byli ošetřováni až do ledna 1806, kdy Francouzi opustili Brno.

Bitvy mají své padlé a u Slavkova jich byli tisíce. Připomíná je monumentální Mohyla Míru — dnes oblíbené výletní místo mnoha návštěvníků. Je přitažlivá i tím, že byla postavena v letech 1910 až 1911 jako památník míru, na rozdíl od jiných památníků, které byly budovány jako památníky bitev či válek. Dalším známým místem, které připomíná tuto bitvu, je výšina Žuráň, z níž Napoleon řídil svou armádu. Tyto „Napoleonovy schody“ sice nejsou tak proslaveny jako obě předchozí místa, ale pro nás, obyvatele městské části Brno-Tuřany, mají význam — mimo jiné i proto, že jsou přímým svědkem Napoleonovy přítomnosti v našich obcích před „Bitvou tří císařů“. Většina historiků jejich vznik klade do období kolem roku 1800. Jejich stavbu financoval patrně Jan Reindl, který se stal v roce 1790 prvním světským majitelem nenovického statku. Vedle architektonického významu jsou vzácné i svou ojedinělou vazbou cihel. Dnes stojíme nad nimi u kaple Panny Marie, připomínáme si výročí bitvy u Slavkova - především proto, že zasáhla krutě do osudů našich předků.

Děkuji za pozornost.