Proteovské záznamy neřízené tvorby

Josef Bubeník

Vystavuje od 13. prosince v Galerii Katakomby, v Centru experimentálního divadla.
O této výstavě nelze asi říci, že by představovala autora. Místo obvyklých uměleckých děl - tedy obrazů, grafických listů či objektů, jsou zde vystaveny předměty umělcovi denní potřeby  - paletky - víčka od různých obalů, lahví a kelímků, ve kterých si autor míchal barvy při své výtvarné práci.

Jednotlivé exponáty mají dle mého názoru velmi limitovanou schopnost s návštěvníkem galerie komunikovat. Jejich životní cyklus je jakoby ukončen, zbaven veškerého tajemství a tím bohužel i obsahu. Mají-li  jednotlivé exponáty nějaké estetické poslání, je tak důkladně zašifrováno, že i poučenému návštěvníkovi toto snadno uniká.

Tím ovšem nechci říci, že se jedná o výstavu naprosto nezajímavou. Jednou z mých priorit je,  na výstavě se bavit. Obvykle se o zábavu postará silný estetický zážitek. V tomto konkrétním případě jde spíš o  pocit participace na absurditě. Autor se odvolává na principy neřízené tvorby, ovšem tvorba je proces na jejímž konci by mělo být dílo schopné v někom vyvolat reflexi, dojem, který se dá uchopit buď analyticky nebo pocitově. V obou zmíněných případech ovšem přirozeně a i analýza by měla být podpořena vnímáním do značné míry intuitivním. Pokud nelze předmět uchopit pocitově, ani jej přirozeně analyzovat, nejedná se zřejmě o tvorbu, ale o náhodu.

Píšu-li výše o absenci tajemství, není to tak úplně pravda. Cítil jsem poměrně silné nutkání sejmout instalované artefakty ze stěny a prohlédnout si popis jejich původního určení (na původně lícové straně, která se již před instalací stala stranou rubovou). Právě trojí funkce, nebo chcete-li trojí životní poslání vystavených předmětů , tedy cyklus  víčko - paletka - exponát (stále se bráním použít termín umělecké dílo) může způsobit, že začneme o vystavených reáliích přemýšlet.

Pokud se bráním přiznat estetickou hodnotu jednotlivým exponátům, nemohu tento atribut odepřít výstavě jako takové. Josef Bubeník si z nás asi dělá legraci, ale to vůbec nesnižuje atraktivitu této výstavy, která spočívá v tom, že tolerantnímu návštěvníkovi může na pár hodin, (nebo dokonce dnů) zlepšit náladu. A řekl bych že v předvánoční atmosféře, tradičně zaměřené na konzumní sentiment snad ani nic víc nepotřebujeme.
Ivan Pekárek

Související dokumenty:
Proteovské záznamy neřízené tvorby II.