Tuřanská výšivka

Tuřanské vyšívačky

Koncem šedesátých let 19. století se vyvinulo k plnému rozkvětu vyšívačské středisko v Tuřanech. Svědectví o tom podává Marie Šťastná, jak si to počátkem 20. století zaznamenala od místních pamětníků. Je spjato se jménem nadané Barbory Francové (1829-1906), za níž zde vyšívačské umění dosáhlo masového rozšíření. Tím, že si řekneme více o vývoji výšivek v Tuřanech, pochopíme mnoho z vývoje v jiných obcích. Barbora Francová měla předchůdkyně - před ní žily v Tuřanech tři ženy, které vyšívaly šátky na hlavu (šaty) a půlky. Pracovaly tak, že si vzory vykreslily inkoustem na papír, jemné plátno na ně položily a na ně tužkou vzorek přenesly. Vzorek byl podán jen v obrysech, ostatní udělalo "oko a ruka", jak říká jiná vyšívačka. Byly tedy samy sobě předkreslovačkami i vyšívačkami. Tyto ženy se narodily kolem r. 1800 a hlavní doba jejich činnosti spadá do konce 1. poloviny 19. století. Jedna z nich, Alžběta Kalinová, která pocházela od Znojma a byla dlouhá léta služkou u továrníka, vyšívala hlavně do Chrlic, Moutnic a Těšan. Vyšívaly pro sebe a na zakázku, výšivky byly drahé, a proto si je mohly dovolit jen zámožnější. To je také důvod, proč se jich dochovalo tak málo (nebo vůbec nic). Po krátké době stagnace, kdy se staré přežilo a nové ještě dostatečně nezakotvilo (kolikrát jsme to v dějinách naší výšivky už slyšeli), začíná doba rozkvětu, spojená právě se jménem B. Francové. Pro vzorky k ní přicházely ženy a děvčata z celé farnosti i dalekého okolí. Marie Šťastná vyjmenovává Šlapanice, Telnici, Újezd, Sokolnice, Tvarožnou, Těšany a Žatčany, tedy celý jihovýchod Brněnska. Hlavní sezónu měla v zimě, kdy byla tak přetížená, že jí zbyla sotva chvilka na jídlo. Ona však navíc učila děvčata vyšívat, protože se ve škole tehdy ještě ručním pracím nevyučovalo. Kreslení vzorků jí zabíralo mnoho času. Jednou si na to stěžovala jednomu člověku od Vyškova, a ten jí ukázal tiskátka (říkala jim tlačidla), která ulehčují práci při přípravě vzoru. Poradil jí, aby si je dala v Brně podle svých návrhů také udělat, což provedla. Její práce, jak vysvítá z pamětí M.Havelkové-Šťastné, pak byla kombinací předkreslování a předtiskování. Jednotlivé vzorky měla pojmenovány podle toho, co přestavovaly, nebo co jí připomínaly. Marie Šťastná zachovala těchto názvů celou řadu.

Citováno z knihy Lidová výšivka na Brněnsku s laskavým svolením autorky - Dr. Miroslavy Ludvíkové.

Související dokumenty:
Tuřanský kroj