| Tuřanský kroj |  |
 |
Význam slova "kroj" se v současnosti zúžil na tradiční slavnostní oblečení, tedy to, co nám jako tradiční zachovaly předchozí generace z původního slavnostního oblečení....
Význam slova "kroj" se v současnosti zúžil na tradiční slavnostní
oblečení, tedy to, co nám jako tradiční zachovaly předchozí generace z
původního slavnostního oblečení. V dřívějších dobách (do 20. let
20.století) byl kroj vnímán jako soubor šatstva pro různé příležitosti
- tedy oblečení všední, sváteční a slavnostní. Vývoj kroje nepodléhal
módě, tak jak jí podléhá naše současné oblékání, ale byl utvářen
vesnickým kolektivem, později (zvláště v období po Národopisné výstavě
v Praze 1895 do roku 1918) i osvětovým snažením vlastenecky cítící
venkovské inteligence. Významným činitelem byla a je dodnes dostupnost
materiálů. Tuřanský kroj (jako zřejmě všechny kroje z Brněnska) je ušit
z továrních textilií. Dívky a ženy z okolí Brna pracovaly již od
zrušení nevolnictví v brněnských textilkách a měly jednak přehled o
materiálech, jednak měly k materiálu lepší přístup než v oblastech ryze
zemědělských.
Odlišnosti krojů se specifikovaly dle farností. Tuřanský kroj se tedy dříve nosil mimo městskou část Brno-Tuřany i v Chrlicích, bez ohledu na národnost zdejších obyvatel (Brněnské Ivanovice a Dvorska byly v některých obdobích osídleny převážně německým obyvatelstvem).
Někteří pamětníci ovšem uvádí jisté drobné rozdíly, například obrácený sklad spodní sukně, či drobnější vzor a jiný barevný odstín u slavnostního ženského kroje v Chrlicích. V současnosti se objevují cizí prvky. Dívky často oblékají sukně z červeného brokátu, což je zřejmě způsobeno oblibou kvazi kyjovského kroje, který si na hody půjčuje mládež z půjčovny tam, kde se místní kroj nedochoval, stárci nosí pod vestou šráky.
Zdroje a citace:
- Kroj brněnského venkova (MKS S.K.Neumana v Brně 1979) s laskavým svolením autorky Dr. Miroslavy Ludvíkové
- místní zdroje - paní Marie Hlavoňová.
Dívčí slavnostní kroj
Dívky oblékají širokou brokátovou sukni, povětšině v tyrkysové barvě, zdobenou bílým květinovým vzorem (dříve drobnějším, dnes z nedostatku vhodného materiálu výraznějším). Nad lemem sukně je krajka (vzdálenost od lemu sukně je ustálena na 7 cm). Přes sukni dívky oblékají hedvábnou zástěru, která svým spodním okrajem z větší části zakrývá krajku na sukni. Zástěra bývá horizontálně zdobena všitou vložkou. Pod sukní se nosí čtyři až pět škrobených spodniček, které svrchní sukni dávají tvar. Na nohou nosí dívky bílé punčochy a zavřené střevíce. Pod tmavou kordulkou, jež je zdobená bílou, růžovou a bledě modrou barvou, se nosí škrobené a kulmované rukávce s výšivkou, stažené v nadloktí. Kolem krku a přes hruď se nosí šátek s třásněmi, nebo vyšívaná, bílá, třícípá půlka. Na hlavě se nosí uvázaný vídeňský šátek, červený, v době smutku a o postu tmavě hnědý.
přečíst
