Vznik poutního místa

Vznik poutního místa

S příchodem věrozvěstů je spojena i tradice vzniku tuřanského poutního místa. O mnoho století později — v roce 1658 ve své knize Diva turzanensis - popisuje učený jezuitský kněz a spisovatel období baroka tuto událost takto:

„Roku 1050 šel nábožný a u svých sousedů vážený rolník Horák, v Chrlicích usedlý, večer z polní práce domů. Na místě, kde jsou nyní Tuřany, byl les a v něm keře planých růží. Zde spatřil blíže cesty v jednom keři velké světlo, zářící na všecky strany. Byl to oheň bez kouře, bez plápolu a bez praskotu. Nelekl se toho muž statečný, ale byl zvědav, co se zde děje neobyčejného. Hned se domníval, že se tu něco nebeského, podivuhodného ukrývá, přistoupí a hle! Vidí věc neobyčejnou, vidí tu nebeskou Růži neporušenou žádným trním hříchů, vidí Matku Boží, od níž světlo nebeské tak mocně se šíří. Pln radosti patří na milostnou Matku Boží s milostným krásným Ježíškem. Padá na kolena, pozdravuje ji modlitbou, béře ji uctivě do náručí a s velikou radostí odnáší domů, jakožto jistou záruku požehnání Božího.

To bude mé štěstí, řekl si, to bude znamení milosti Boží a Božího požehnání pro můj dům. Ona mne učiní blaženým, ona ode mne odvrátí neštěstí, nakloní mne i moji rodinu Bohu, od ní mohu doufati všecko dobré.´"