Z historie fotbalu v Brněnských Ivanovicích

Fotbalová horečka zasáhla Brněnské Ivanovice před 80 lety, tedy v roce 1922. První jí byli postiženi studenti, učni a tovaryši, kteří jezdili denně do Brna do školy nebo do zaměstnání.

Hřiště si našli v Gruntech. Tam na ploše neomezených rozměrů kopávali až do tmy. Hned druhý den brzy ráno před odjezdem vlaku do Brna se hrávalo odvetné utkání, při kterém se vždy jeden z nich musel obětovat, stoupnout si na kopec a dávat pozor, jestli už nejede vlak. Jakmile spatřil kouř lokomotivy vyjíždějící z Holásek, dal smluvené znamení kamarádům a ti se úprkem hnali na nádraží. Protože se to pravidelně opakovalo, přejmenovali ostatní cestující Brněnské Ivanovice na „Dobíhalov“. Většina cestujících ovšem neznala pravý důvod zběsilé honby kluků, kteří se ještě v běhu oblékali a častovali je výrazy jako „vy ospalci“ apod. Netrvalo dlouho a kopané podlehla většina ivanovické mládeže. Mezi nadšené propagátory fotbalu patřili pánové Leopold Klimeš, Eduard Kachlík, František Blažek, Bartoloměj Přichystal, Oskar Březa, Leopold Čak.

z historie fotbalu

Na snímku: Leo Moravec, Jar. Jurák, Lad. Pešek, Jan Ševčík, Leop. Klimeš, Eda Šik, Rud. Maitner, Al. Buchta, Osk. Březa a Jos. Franc

V roce 1923 byl založen fotbalový klub NENOWITZER FC. První starostí nového klubu bylo vybudování hřiště. Vzniklo v místech, kde stojí dnes škola na ulici Měšťanská. Mezi tehdejší hráče patřil i herec Ladislav Pešek. Klub byl přihlášen u německého fotbalového svazu, přestože hráči mezi sebou hovořili česky. Hrál s výbornými soupeři, např. DFC IGLAU (Jihlava), DFC ZWITAU (Svitavy), BRÜNNER SK atd., takže mužstvo se rychle zdokonalovalo.

Hospodářsky se však klubu nedařilo, a tak v roce 1929 skončil svoji činnost. Ivanovičtí fotbalisté se s tím však nechtěli smířit. 8. prosince1929 založili nový klub, který se jmenoval FK BRNĚNSKÉ IVANOVICE. Prvním předsedou byl zvolen pan František Hála, který byl zároveň velkým mecenášem klubu. Pracoval jako dílovedoucí firmy Roučka v Holáskách, kde zaměstnával i většinu fotbalistů. Sekretářem byl Antonín Lerch, pokladníkem František Kratochvíl a hospodářem Josef Galla. Klub se přihlásil do Bradovy západomoravské župy fotbalové a nastal jeho slibný vývoj. Vytvořil si středisko v restauraci u Kratochvílů (dnešní Texas), pronajal pozemky pro nové hřiště od paní Fosskové, majitelky ivanovického zámečku za roční nájemné 2800 korun.

Hřiště bylo v místech dnešního areálu FC Zeman, mělo rozměry 60x88 m. Hráči obou národností tu svorně hájili klubový prapor. Nejprve ve III. třídě a rok nato ve II. třídě. Zvýšená aktivita se projevila v klubu v roce 1932, kdy bylo založeno žákovské a dorostenecké družstvo pod vedením Antonína Kříže. V témže roce vznikl silný cyklistický oddíl, který měl vynikající úroveň a hlavně zásluhou bratří Růžičků, mistrů Moravy na 50 km. Později volejbalový oddíl a oddíl stolního tenisu. Bylo upraveno a oploceno hřiště nákladem 18 tisíc korun.

FK Brněnské Ivanovice sehrál i první mezinárodní utkání

s rakouským klubem WIENER SPORT KLUB ALS STERN. Klub uspořádal velký sportovní den. Na pohárovém turnaji startovala družstva SK ROSENBERK - CHRLICE, VIKTORIE - HORNÍ HERŠPICE, SK ÚJEZD. Pro mládež byly uspořádány koloběžkové závody, pětiboj dorostenců a volejbalový turnaj. Hlediště bylo poprvé zaplněno do posledního místečka. Také v ostatních letech si klub vedl poměrně dobře. Ze skromných prostředků si mohl dovolit zájezd do Rakouska, na tehdy oblíbené pohárové turnaje. O tom, že si tam nevedl špatně svědčí i vítězné trofeje. Hlavním zdrojem příjmů byly dobře organizované taneční zábavy, karnevaly, tradiční hody a ostatky, na kterých se scházela takřka celá obec.

Na členské schůzi 28. února 1937 se členstvo rozhodlo přejmenovat klub podle návrhu pana Aloise Kříže na FORTUNA BRNO. Změna jim však mnoho štěstí nepřinesla. Začátky byly těžké. Do funkce předsedy byl opět zvolen obětavý František Hála, který však brzy zemřel. Pokladna byla stále prázdná, a tak si hráči rekvizity kupovali a prali sami, upravovali hrací plochu a skládali korunku ke korunce na cesty k soupeřům.

V mužstvu bylo nutno vystřídat starší hráče mladšími, a když pak majitelka pozemku, na němž si ivanovičtí vybudovali hřiště, neobnovila nájem, dostala se Fortuna do kritické situace. Klub se ale nevzdal. Prodáním oplocení hřiště splatil polovinu dluhů. Díky dobré spolupráci s SK Rosenberk Chrlice a Viktorií Tuřany, kteří jim půjčovali svá hřiště, mohli hrát dál fotbal. Veškerá činnost se nyní soustředila do Dělnického domu na Revoluční ulici (dnes firma LEA). Rekvizity byly uloženy pod jevištěm a před každým zápasem se vozily buď do Chrlic nebo Tuřan. Jakmile se dostavily úspěchy v mistrovské soutěži, kde se Fortuna v roce 1942 poprvé probojovala do I. B třídy, zlepšila se i nálada všech členů. Společenské podniky Fortuny budily zvýšený zájem v širokém okolí a vydatně tak léčily svízele pokladníka, který mohl nejen nahlásit splacení všech dluhů, ale vykázat i hotovost.

Funkcionáři výboru se po dobu války často měnili. Klub řídili střídavě pánové Rudolf Pokorný, Jan Czandrla, Jaroslav Krejčí, Augustýn Dostál a Antonín Petlák.

z historie fotbalu

Na fotografii zleva stojí předseda Hála, Müller, Zvoník, Vozdecký, Valíček, Jan Zezula, Moravec, Patch, Nos, v podřepu Bartoník, Schnirch a Nečas

Kádr fotbalového mužstva tehdy tvořili bratři Radomír, Vilém a Jan Zezulovi, František, Ladislav a Josef Jobovi, Jan a František Sedláčkovi, Rudolf a Jan Klimešovi, Rudolf Lerch, Vl. Kmoníček, Ferdinand Job, Ladislav Job, Godhard Vozdecký, Jaroslav Tvarůžek, Augustýn Vymazal, Antonín Šmerda, S.Valný, Jan Petlák, Jan Kmuníček, Adolf Krajcinger, František Schnirch a další.

z historie fotbalu

Kádr fotbalového mužstva tehdy tvořili bratři Radomír, Vilém a Jan Zezulovi, František, Ladislav a Josef Jobovi, Jan a František Sedláčkovi, Rudolf a Jan Klimešovi, Rudolf Lerch, Vl. Kmoníček

Připravil Vlastimil Job 2002