www.moravska-galrie.cz

ŽIVOT A DÍLO VÁCLAVA HOLLARA

Z knihy Jindřicha Marco O grafice, kterou vydala Mladá fronta v roce 1981.

Václav Hollar se narodil v Praze roku 1607. Grafickému umění se vyučil ve Frankfurtu nad Mohanem u slavného nakladatele, mědirytce a obchodníka uměním Matouše Meriana staršího. Později strávil Hollar již jako samostatný umělec v tehdy ještě německém Štrasburku další tři roky. Zde vznikly také Hollarovy první malé lepty Prahy. V této době cestuje Hollar Německem sužovaným válkou a plní své skicáře takovým množstvím kreseb, že mu jako předlohy poslouží až do vysokého stáří. Na nějakou dobu se Hollar usadil v Kolíně nad Rýnem, kde vstoupil také roku 1636 do služeb projíždějícího anglického diplomata Thomase Howarda, hraběte z Arundel and Surrey. Arundel, který se nejen hluboce zajímal o umění, ale byl ve své době i vynikajícím sběratelem, takže ho i slavný Rubens nazval „evangelistou umění“, si najal Hollara jako kreslíře pro svou cestu k císaři. S ním se Hollar dostal i do rodné Prahy, kde se Arundel rozhodl, že Hollara vezme zpět do Londýna.

V Londýně došlo k setkání dvou slavných českých emigrantů, Hollara a Jana Amose Komenského.

Z nesčetných Hollarových grafických listů vzniklých v Anglii vyniká cyklus ženských krojů, který obsahuje 26 listů a nese název Ornatus muliebris (1639). O dva roky později následují slavné čtyři listy ženských postav v zobrazeních po kolena nazvané Čtyři roční doby. Občanská válka zažene Hollara na sedm let do umělecky významných Antverp, kam se uchýlil i jeho ochránce lord Arundel. Umělecky dosáhl Hollar v Antverpách vrcholu, zde byl také přizván ke spolupráci na slavné Ikonografii van Dycka, kde byly zobrazeny velké osobnosti doby (1632, další vydání 1645, 1650). Vznikl impozantní seriál o 185 listech, na kterých pracovali nejlepší grafikové doby. Zde v Antverpách vytvořil Hollar i cyklus Rukávníků, mistrovské studie kožešin, na kterých spolupracovala i jeho žena. A vznikl zde i jeden dojemný list: hlava bezesporu jeho vlastní kočky, nahoře s českým a dole s německým nápisem Dobrá kočka, která nemlsá. Zde se i jeho dílo rozdělilo do dvou skupin: první umělecky hodnotnější, která vznikala z jeho vlastních kreseb a druhou, mající za předlohy cizí díla, která málokdy dosahuje úrovně první. Za zmínku jistě stojí znamenitý cyklus lodí na moři a lodí v opravě a pak velmi zajímavý list, kde bruselský malíř a přítel Hollarův Jan Meyssens portrétoval Hollara. Na obrazu jsou zřetelně vidět grafické nástroje, v ruce drží mistr měděnou destičku s vyleptaným obrazem sv. Kateřiny podle Raffaela z arundelovské sbírky. Otevřeným oknem je vidět Pražský hrad s chrámem sv. Víta a kostelem sv. Jiří.

Roku 1647 reprodukoval Hollar tento obraz v leptu, nahoře na listu je hollarovský znak, dole stručný životopis ve francouzštině. Bylo poklonou pro Hollara, že tento jeho vlastní portrét vyšel již roku 1648 v Meyssensově díle Pictures and lives of the most famous artists living and lately dead (Obrazy a životy nejslavnějších umělců živých a nedávno zemřelých).

Je překvapivé, že se Hollar roku 1648 vrátil do chudé a vykrvácené Anglie. Hollar se těžko dostával z vězení, kam se dostal pro své dřívější styky, a jeho existence zůstala až do konce jeho dnů nejistá. V moru ztratil Hollar celou svou rodinu. Před obrovským požárem Londýna, který zcela změnil tvář města (1666), vytvořil Hollar velikou vedutu Londýna, jež se stala cenným historickým dokladem dřívějšího vzhledu města. Hollar se ještě jednou vydal za hranice své přijaté vlasti s námořní výpravou do severoafrického Tangeru. Po návratu do Londýna není starý muž již schopen produkovat pořádnou práci. Ocitne se v dluzích, denně mu hrozí věřitelé a vězení. Milosrdná smrt ho vysvobodí 28. března 1677. Cizí katolík je v tichosti uložen do společného hrobu pro chudé na malém hřbitově sv. Markéty ve Westminsteru. Reverend I. Granger adresoval ve své Biographical History (1769) svému vlastnímu národu tato trpká slova: „Zemřel tak chudý, jako by žil v zemi barbarů.“