Armádní generál LUDVÍK KREJČÍ – historický odkaz vojáka

Jsou řečníci, co strhují davy oslnivými kaskádami zvučných slov a dirigenti, kteří rozevlátými údery doširoka rozprostřených paží ženou hráče orchestru až na hranice lidských možností; ale jsou i ti, kdo jenom skoupě, jak groše ze žárlivě střežené rodové pokladnice, rozdávají palčivá slova, hořící jako pochodně uprostřed noci a také hudebníci, za jejichž skoro neznatelnými pohyby prstů se tají skrytá přítomnost vytušené bouře, která najisto přijde a která nikoho nemine.

V osobě armádního generála Krejčího dostala československá armáda do svého čela málomluvného dirigenta střízlivých postojů a úsporných gest, člověka do úmoru pracovitého, především však houževnatého vojáka koncentrované vůle, který pod povrchem ukázněného vnějšího projevu pulzoval téměř hmatatelnou dynamikou utajené síly.

Generálem rozpracovaná, neúnavně prosazovaná a den po dni uskutečňovaná zásada výstavby dvou co do charakteru rozlišených, při plnění společného úkolu však navzájem organicky propojených armád, jedné krycí a druhé manévrující, byla skvělým strategickým tahem a adekvátní odpovědí na hrozby, přicházející od nepoměrně silnějšího nepřítele na celé řadě směrů předpokládané agrese. Nebylo generálovu vinou, že politická reprezentace republiky se s jeho strategickými záměry nedokázala vyrovnat a že opatření, která navrhoval a prosazoval, byla leckdy odmítána anebo uskutečňována jenom váhavě, polovičatě a s liknavými průtahy, které znehodnocovaly jejich zamýšlený účinek.

Generálova obranná vize předvídavě už předem tupila ostří německým Wehrmachtem teprve připravovaného a ještě nevyzkoušeného blitzkriegu. Kritici, kteří po celá desetiletí stereotypně omílají fráze o zastaralé koncepci československé armády, údajně kopírující francouzskou doktrínu poziční války, jenom sami sebe usvědčují z diletantské neznalosti, tvůrčí lenosti a z tendenční neochoty seznat skutečnosti, ale hlavně z naprostého nepochopení zákonů obranného boje v podmínkách českého a moravského příhraničí. Imperativy z podzimu třicátého osmého roku nepodléhají prodlení času. Platí i pro obranu současné České republiky a vůbec není podstatné, že charakter a způsob použitých prostředků bude zcela jiný.

Ať už si to připouštíme, anebo ať se snažíme uniknout vlastnímu svědomí, naše schopnost či neschopnost docenit historický význam osoby a charakteru hlavního velitele operujících armád ze září 1938 se samovolně a bez našeho přičinění stala prubířským kamenem našeho současného poměru k vojenské obraně státu.

Tento jedněmi obdivovaný a jinými z neznalosti či ze zlé vůle zatracovaný voják se jeví jako symbol nesmlouvavého odhodlání bránit tuto zemi, odhodlání prosazovaného až po samotnou mez vojenského převzetí moci. V kritických dnech hroutících se nadějí byl generál nejméně dvakrát vybídnut, aby překročil tuto háklivou a dodnes diskutovanou hranici. Neučinil to prostě proto, že voják jeho charakteru nepovažoval za přípustné obhajovat demokracii obětováním jejích vlastních principů.

Nevelký postavou, a přece jeden z mála skutečných velikánů všemi opuštěného demokratického státu, ční i dnes nad davem hašteřivých politických trpaslíků. Svým lpěním na zákonech parlamentní demokracie zatížil jednou pro vždy každou budoucí generaci politiků: odřízl jim ústupové cesty výmluv, předstírání a útěků od odpovědnosti, spoléhání na vysněné a bájnými válečnými schopnostmi a vymoženostmi opředené spojence, na jejichž opětovné selhání by vždy znovu mohli svádět vinu za vlastní nemohoucnost.

Zůstává otázkou, kdy se památka armádního generála Ludvíka Krejčího dočká patřičného ocenění ze strany nejvyšších představitelů státu. Neboť uděluje-li se řád Bílého lva za zásluhy o obranu republiky, měl být někdejší hlavní velitel operujících armád Československé republiky jedním z jeho prvních nositelů. Snad i proto, aby jeho jediným oceněním nezůstala jenom slova Adolfa Hitlera, pronesená v roce 1939 v Gdaňsku: „Když jsme po Mnichovu mohli zkoumat československou vojenskou sílu zevnitř, velmi nás znepokojilo, co jsme viděli. Byli jsme ve vážném nebezpečí. Plán připravený československými generály byl hrozivý..."

genpor. v.v. Radovan Procházka